Intervence představují širokou škálu různých aktivit, jež mohou být realizovány pracovníky školy vzhledem k žákům, kteří jsou identifikováni jako ohrožení předčasným odchodem. Intervence si tak klade za cíl zvrátit proces opouštění školy a podpořit žáka v tom, aby daný stupeň vzdělání dokončil. Jak upozorňuje Christenson a Thurlow (2004), intervence mají společné rysy, kdy se nejdříve zaměřují na personálně-afektivní rovinu. Cílem je prostřednictvím individuálních konzultací či participace na obdobných aktivitách proměnit postoje a názory žáka. Následuje zaměření na akademickou rovinu, která může být asociována s tuturingem nebo specializovanými kurzy a zaměřuje se na problémovou oblast jako je docházka či prospěch žáka.
V odborné literatuře a metodikách pro poradce můžeme nalézt celou řadu konkrétních aktivit a intervencí. V následující části bude pozornost věnována jednotlivým výčtům s ohledem na to, zda mají intervence individuální či skupinový charakter, v jaké fázi ohrožení odchodem k intervencím dochází a k jaké oblasti studijního života se vztahují.
Jak upozorňuje Trhlíková (2015) ve svém výzkumu, školy nejčastěji v individuální rovině využívají při intervenci tyto aktivity či nástroje:
- pomoc školního psychologa nebo výchovného poradce prostřednictvím individuální konzultace řešící žákovu situaci
- pohovory s rodiči zaměřené na danou situaci
- nabídka doučování a individuálních konzultací zaměřených na prospěch a učivo
- řešení problému v součinnosti s pedagogicko-psychologickou poradnou
- přestup do snadnějších oborů studia nebo jiné kategorie vzdělávání
- opakování ročníku zejména při neprospěchu žáka
- přerušení studia v případě, kdy důvody odchodu mohou pominout
- individuální vzdělávací plán zohledňující potřeby žáka
- pomoc při řešení krizových sociálních situací žáků ve spolupráci s příslušnými orgány jako je například Orgán sociálně-právní ochrany dětí, nestátní neziskové orgány apod.
Z výčtu je patrné, že dané intervence mají individuální charakter a zaměřují se tak na řešení situace konkrétního jedince. Jako důležité se ovšem mohou jevit také skupinové intervence, které mohou přinášet výhodu vzájemné interakce žáků. Cílem skupinových intervencí tak může být společné nastavení cílů, rozvoj dovedností pro studium, zlepšování docházky nebo pomoc při zvládání náročných situací v osobním životě (Blount, 2012). V tomto ohledu se jako efektivní mohou jevit také peer programy, které spadají do systému primární prevence (Tillner, 2013).
Dále můžeme intervence rozdělit s ohledem na to, kdy jsou v rámci studijní trajektorie jedince použity (Metodika Safe Arrival, 2022; Quo Vadis, 2022). Zaprvé můžeme vymezit primárně preventivní aktivity, které se zaměřují na špatnou volbu studia. Mezi takové intervence řadíme:
- uspořádání Dne otevřených dveří, kde mohou uchazeči získat informace o studiu
- zavedení přijímacího pohovoru
- organizace přípravných kurzů pro žáky 8. a 9. tříd
- umožnění přípravy na přijímací zkoušky v prostředí školy
- organizace školního studijní soustředění
- spolupráce se základními školami
- ověření důvodu odchodu v případě žáků, kteří přicházejí z jiné střední školy
- startovací programy pro žáky 1. ročníků
- projekt “Den třídy” pro nastavení vzájemných pravidel
- zřízení možnosti e-learningu pro sdílení mezi žáky
- vytvoření motivačního systému hodnocení
- zavedení peer programů
Sekundárně preventivní aktivity si kladou za cíl identifikovat ohrožené žáky a používají se při řešení prospěchu, výchovných problémů či vztahů ve třídě. Mezi dané aktivity můžeme zahrnout:
- individuální včasné vyhledávání žáků a žaček např. pomocí dotazníku
- studium pedagogické dokumentace zahrnující hodnocení žáka, rizikové chování apod.
- pomoc při adaptaci nových žáků a záchyt těch ohrožených
- umožnění komunikace s učitelem či poradcem např. formou e-mailu
- pravidelná práce se třídou zahrnující zjišťování postojů, vztahů apod.
- individuální vzdělávací plán nebo asistent pedagogu u žáků se speciálními vzdělávacími potřebami
- kontrola prospěchu a docházky pomocí online systému
- úzká spolupráce mezi pedagogickými pracovníky při předávání informací o ohrožených žácích
- kulatý stůl pro zainteresované organizace a instituce (ÚP ČR, nestátní neziskové organizace, OSPOD, probační a mediační služba apod.)
- podpora nadaných žáků prostřednictvím obohacení kurikula
Terciárně preventivní aktivity představují již konkrétní aktivity v rámci pomoci ohroženým žákům. Jejich cílem je minimalizace či odstranění vzniklého problému, který je příčinou, jež může vyústit až v předčasný odchod ze vzdělávání. Mezi aktivity řadíme:
- doučování
- nabídka pomoci při řešení náročných životních a sociálních situací
- uzavření smlouvy o plnění školních povinností
- zvýšený osobní kontakt s rodiči
- kontrola výsledků spolupráce s žákem a hodnocení výstupů
- přípravný kurz k maturitní zkoušce či individuální konzultace
Jak je tedy patrné, školy mohou v různých fázích realizovat řadu aktivit, které k prevenci a řešení předčasných odchodů přispívají. Jak ovšem autoři výše zmíněných nástrojů upozorňují, klíčové je dobré školní klima, které tvoří základní rámec pro realizaci intervenčních aktivit. Klima by se tak mělo odrážet ve vzájemných vztazích mezi žáky i učiteli a také v rámci výuky.
Jiná typologie intervenčních aktivit byla představena v rámci Early warning systems for students at risk of dropping out (Unicef, 2016). Jednotlivé aktivity jsou řazeny dle specifických oblastí, na které jsou zaměřeny. První takovou oblasti je absentérství, které může být řešeno prostřednictvím těchto intervencí:
- monitorování absencí a pozdních příchodů
- SMS upozorňující rodiče a žáky, pokud dochází k absencím
- vysvětlení pravidel a podmínek rodičům a žákům
- cílené strategie na podporu vracejících se žáků po dlouhodobé absenci
- návštěvy rodin
- zapojení sociálních pedagogů pro spolupráci s rodinami
- smlouva o docházce mezi školou, rodiči a žákem
- dotovaná doprava do školy
Druhá oblast intervencí se zaměřuje na chování žáků, které se v případě žáků ohrožených předčasným odchodem může projevovat nezájmem o studium, výchovnými problémy či nedostatkem motivace. Možní intervence zahrnují:
- Otevřenost učitelů vzhledem k problémům žáků
- Budování pozitivních vztahů mezi učiteli a žáky
- Pozitivní školní klima
- Jasná pravidla a způsoby řešení výchovných situací
- Setkávání s rodiči
- Extrakurikulární aktivity
- Využití mentoring včetně peer programů
- Zaměření na dovednosti pro komunikaci a řešení konfliktů
- Týdenní monitorování chování žáků
- Smlouva mezi rodičem, školou a žákem o pravidlech chování
- Poradenství
- Odkazování na externí služby (poradenské, sociální apod.)
Třetí oblast se vztahuje k akademické rovině školního života. Jednotlivé intervence se tedy zaměřují na podporu žáka s ohledem na proces učení:
- Vysoká očekávání na výkony žáků ze strany učitelů
- Zapojení žáků do plánování a monitorování jejich vlastního učení
- Diferenciace a individualizace ve výuce
- Týdenní monitorování postupu v učení
- Jazykové třídy
- Možnost výběru specifických kurzů či podpora malých skupin
- Podpora v době testů a zkoušení
- Podpora dovedností zaměřených na proces učení, self-management apod.
- Užší spolupráce s rodiči s ohledem na učení se v domácím prostředí
- “Homework clubs” a podpora zájmových a společných aktivit po vyučování
- Kariérové poradenství
- Individuální učební plán
Čtvrtý a poslední výčet intervencí již představuje různé aktivity, které mohou pomáhat žákům ohrožených předčasným odchodem v různých oblastech:
- Snídaňové kluby
- Distribuce učebnic
- Informování rodičů o dostupných možnostech sociálních benefitů, finančních zdrojů apod.
- Informování rodičů a žáků o stipendiích
- Fundraising pro žáky ze špatných socioekonomických poměrů
- Rozvoj dovedností jako je například komunikace, vyjednávání, stanovení si cílů apod.
- Cílená podpora pro těhotné dívky a mladé rodiče
- Informace pro rodiče a žáky o nabídce nestátních neziskových organizací, komunitních a sociálních služeb
- Informování sociálních služeb či policie v určitých případech
Jak je z výčtu patrné, v rámci řešení předčasných odchodů může být realizována řada aktivit, které se k dané problematice vztahují. Důležité ovšem je, že tyto aktivity nemohou být realizovány samostatně a odděleně. Jednotlivé intervence by tak měly být plánovány a realizovány koordinovaně s ohledem na potřeby konkrétního jednotlivce. V souhrnu tak můžeme říci, že se intervence mohou zaměřovat na sociální podporu, mentoring a monitorování, rozvoj specifických dovedností, podporu zapojení rodičů, podporu učitelů a rozšíření mimoškolních aktivit (White & Kelly, 2010). Na začátku každé intervence je ovšem důležité navázání vztahu s konkrétním ohroženým žákem, kdy se do popředí dostává vzájemná interakce s učitelem či poradcem a snaha o budování podpůrného a bezpečného prostředí. Dle Trhlíkové (2015) by intervence měla mít tento průběh:
- Identifikovat ohroženého jedince.
- Navázat s ním pracovní vztah a získat jeho důvěru.
- Domluvit si pravidelný harmonogram konzultací.
- Zmapovat problém – zjistit co se děje, odkud přichází nebezpečí, jakého je druhu.
- Pokusit se přesvědčit žáka, že řešení je možné, že problémy lze zvládnout (mobilizovat jeho vůli ke změně – začít hledat řešení).
- Ujistit ho, že v problému nezůstane sám, že škole na něm záleží a že škola mu chce pomoci.
- Zapojit do řešení rodiče – rozhodnout se, zda je účast rodičů při řešení problému nutná (žák už může být plnoletý).
- Zhodnotit, zda je nutné do řešení zapojit externí instituce – pokud to nutné je, tak pomoci ohroženému jedinci s navázáním kontaktu.
- Pokud je to nutné, s externí institucí spolupracovat.
- Průběžně se zajímat a vyhodnotit, zda došlo k žádoucím změnám.
Zdroje
Blount, T. (2012). Dropout prevention: Recommendations for school counselors. Journal of School Counseling, 10(16), n16
Christenson, S. L., & Thurlow, M. L. (2004). School Dropouts: Prevention Considerations, Interventions, and Challenges. Current Directions in Psychological Science, 13(1), 36–39. https://doi.org/10.1111/j.0963-7214.2004.01301010.x
Christle, C. A., Jolivete, K., & Nelson, M. (2007). School characterisics related to high school dropout rates. Remedial and Special Educaion, 28, 325-329.
METODIKA SAFE ARRIVAL: Metody a nástroje k prevenci předčasných odchodů ze škol. (2023). Zlínský kraj.
Quo Vadis? Příručka pro práci s nástrojem, Centrum kariérového poradenství Zlínského kraje. (2022). Zlínský kraj.
Tillner, J. (2013) Zpráva o předčasných odchode ze vzdělávání. Přehled opatření a příklady dobrých praxí v zahraničí a v ČR. Národní ústav pro vzdělávání. Dostupné z https://archiv-nuv.npi.cz/uploads/Predcasne_odchody_12_2013.pdf
Trhlíková, J. (2012). Předčasné odchody ze vzdělávání na středních školách. Praha: Národní ústav pro vzdělávání. Dostupné z http://www. nuv. cz/predcasne-odchody-ze-vzdelavanina-strednich-skolach.
Trhlíková, J. (2015). Prevence a intervence předčasných odchodů ze středních škol. Příručka opatření. Národní ústav pro vzdělávání. Dostupné z https://archiv-nuv.npi.cz/uploads/-Vzdelavani_a_TP/Prevence_a_intervence_predc_odchodu_prowww.pdf
UNICEF (2016). Early warning systems for students at risk of dropping out, Unicef.
UNICEf. (2016). Education 2030: Incheon declaration and framework for action: towards inclusive and equitable quality education and lifelong learning for all.
White, S. W., & Kelly, F. D. (2010). The School Counselor’s Role in School Dropout Prevention. Journal of Counseling & Development, 88(2), 227–235. https://doi.org/10.1002/j.1556-6678.2010.tb00014.x
