Sebepoškozování u žáků a studentů se v posledních letech objevuje stále častěji. Jde o závažný jev, který na první pohled může všechny zúčastněné vyděsit. Výzkumy potvrzují, že zkušenost se sebepoškozováním má nejméně pětina až čtvrtina dospívajících. Linka bezpečí zaznamenala v roce 2023 téměř dvojnásobek hovorů týkajících se sebepoškozování (4 725) oproti roku 2022 (2 607). Podle nedávné studie psychologů z Univerzity Palackého se přibližně 16 % českých dospívajících ve věku 11–16 let opakovaně sebepoškozuje natolik často, že lze hovořit o rizikovém chování. Odhadem přes 70 tisíc mladých lidí (převážně dívek) v ČR má se sebepoškozováním zkušenost. Tyto údaje z České republiky kopírují obdobné trendy pozorované v zahraničí, kde se situace rovněž zhoršuje.
Sebepoškozování se zpravidla objevuje v období rané adolescence, které je spojeno s experimentováním a hledáním vlastní identity. Riziko výrazně stoupá kolem 13. roku života a je doprovázeno intenzivními pubertálními změnami na emoční, sociální i biologické úrovni. Jedná se o komplexní jev a nelze u každého najít jednu konkrétní příčinu, kterou bychom mohli označit jako spouštěč. V první řadě zde hrají roli osobnostní dispozice jedince, jako je citlivost, sklony k úzkosti a naučené strategie zvládání stresu. Významné jsou rovněž rodinné vztahy, vrstevnická skupina a aktuální stresory, kterým mladiství čelí.
Mnozí dospívající, kteří si ubližují, tak činí proto, aby si ulevili od extrémního vnitřního napětí nebo psychické bolesti, kterou neumějí jinak zvládat. Negativní emoce, které neprojevují navenek, obracejí dovnitř – proti sobě. Fyzická bolest dokáže dočasně přehlušit bolest psychickou a přinést úlevu. Často se však stává, že po této krátkodobé úlevě přichází pocity viny, frustrace a bezmoci.
Sebepoškozování bývá voláním o pomoc, které dospívající nedokážou jinak sdělit. Nejde o pubertální výstřelek ani o projev slabosti. Je důležité, aby se mladým lidem dostalo adekvátní podpory a jejich problém nebyl zlehčován. Významnou roli při zvládání této situace hraje okolní prostředí – z výzkumů i psychologické praxe vyplývá, že podporující rodinné zázemí riziko snižuje, zatímco konflikty či nezájem mohou k těmto potížím přispívat. Sebepoškozování se může šířit i nápodobou mezi vrstevníky jako jistá „módní vlna“. Ta zpravidla po čase odezní, avšak toto chování často přetrvává u těch, kteří jej používají jako strategii zvládání napětí. Významný vliv na zhoršení těchto potíží měla bezpochyby i pandemie COVID-19, jejíž důsledky mohou u některých dospívajících přetrvávat dodnes. Mnozí zažívali během lockdownů silný pocit izolace a stres, což vedlo k vyhrocení psychických obtíží a k posílení této destruktivní formy zvládání.
Práce s tímto jevem bývá dlouhodobá a vyžaduje citlivý přístup. Je potřeba, aby si problému všimli včas učitelé i rodiče, a dospívajícím byla nabídnuta odpovídající pomoc a podpora místo odmítavých reakcí. Včasná psychologická či psychiatrická péče může mladým lidem pomoci naučit se zvládat emoce zdravějším způsobem, aniž by si museli ubližovat.
