Učení není pouze kognitivní proces – jeho základem je smyslové vnímání. Vše, co se žák učí, vstupuje do mozku skrze smysly. Pokud je prostředí příliš rušivé, monotónní nebo smyslově nepřiměřené, mozek dítěte nedokáže efektivně třídit a zpracovávat informace. V běžných školních třídách bývá prostředí často podnětově přesycené - hluk, světla, množství vizuálních stimulů jako jsou výukové plakáty, výzdoba, ale i pestrý nábytek. Nebo naopak některé podněty chybí – zejména z hlediska pohybu, což může vést k nepozornosti, neklidu a nižší motivaci. Nejvíce ohroženy jsou děti se zvýšenou senzorickou citlivostí (hypersenzitivní), děti s neurovývojovými odlišnostmi, úzkostné či přetížené. Na opačné straně stojí žáci s nižší senzorickou citlivostí (hyposenzitivní), kteří potřebují více stimulace, aby mohli udržet pozornost a aktivitu.  

Právě zde nachází uplatnění prvků z multisenzorického prostředí Snoezelen, což je koncept, který vznikl v Nizozemsku a dnes je běžně využíván nejen ve speciálním, ale i v běžném vzdělávání. Snoezelen je cíleně nastavené prostředí, které umožňuje záměrné působení na jednotlivé smysly pomocí světla, zvuku, vůní, taktilních a proprioceptivních podnětů. Často se setkáváme s mylnou představou, že jde o prostor určený pouze pro děti s postižením nebo o místo pro odpočinek. Ve skutečnosti je jeho účelem vědomá stimulace, aktivizace a následná relaxace, vždy v doprovodu pedagoga či asistenta. Multisenzorické prostředí není pouhá „místnost se světýlky“, ale metodický přístup podporující sebeuvědomění, seberegulaci a efektivní učení. Jako takové pomáhá nejen děti zklidnit díky doplnění podnětů či změny prostředí, ale především je skvělým místem pro zážitkové učení.  

Zavádění snoezelenu do škol nemusí být finančně náročné. Začít lze s jednoduchými snoezelen koutky nebo senzorickými stany, které poskytují bezpečný prostor ke zklidnění, obnovení rovnováhy a regulaci pozornosti i na malém prostoru.  

Další možností je jen upravit podmínky přímo v místnosti nebo použít smyslové pomůcky. V běžných třídách či školních družinách mohou být využity prvky jako tlumené osvětlení, světelné projektory, závěsné látky, podložky s různými texturami, zátěžové pomůcky nebo sluchové přepážky. Důležité je promyšlené prostorové uspořádání – koutek by měl být snadno přístupný, ale vizuálně oddělený od hlavního dění, aby poskytoval pocit bezpečí.  

Zároveň je nezbytné stanovit pravidla využívání, aby se koutek nestal „útočištěm před povinnostmi“, ale funkčním nástrojem autoregulace. Pedagog či asistent by měl dítěti pomoci rozpoznat tělesné a emoční signály přetížení a vést ho k tomu, aby prostor využilo cíleně – pro zklidnění, regulaci či restart pozornosti.  

Zkušenosti z praxe ukazují, že multisenzorické koutky přinášejí měřitelné přínosy: zvyšují schopnost soustředění, snižují frekvenci vyrušování, podporují emoční stabilitu a zlepšují vztahy ve třídě. Žáci se učí lépe zvládat stres a napětí, což vede k větší motivaci k učení. Pro pedagogy i asistenty představují tyto koutky cennou oporu – umožňují preventivně reagovat na smyslové přetížení a podporují inkluzivní přístup ke vzdělávání.  

Na prezenčních seminářích Vás provázím souvislostmi mezi smyslovým vnímáním a snížením motorického neklidu, prodlužováním doby udržení pozornosti i procesem, jak začít „sílu smyslů“ více využívat při učení i regulaci emocí. Přijďte si vše vyzkoušet na vlastní kůži.  

Dagmar Mega, lektorka s akreditací Mezinárodní asociace snoezelen - MSE a koučka NLP