Ing. Alena Jonáková působí jako vyučující ekonomických předmětů, finanční gramotnosti a fiktivních firem na základní i střední škole. Ve své pedagogické praxi se dlouhodobě zaměřuje na rozvoj praktických dovedností žáků s důrazem na reálné životní situace.

Proč je podle Vás důležité věnovat se výuce finanční gramotnosti již na základní škole?

Současná společnost klade vysoké nároky nejen na teoretické znalosti, ale zejména na praktické kompetence jedince. Finanční gramotnost je jednou ze základních životních dovedností, jejíž osvojení by mělo začínat co nejdříve. Jde o komplexní schopnost porozumět základním finančním pojmům, orientovat se v hospodaření s prostředky, plánovat výdaje, identifikovat rizika zadlužení a činit odpovědná finanční rozhodnutí. Pokud je tento základ budován již od útlého věku, lze předejít celé řadě budoucích finančních problémů, které si lidé často přenášejí do dospělého života.

Jaké metody se Vám při výuce osvědčily jako nejefektivnější?

Za klíčový považuji přenos finančních témat do kontextu reálného života. Osobně využívám modelové situace, v nichž žáci sestavují rozpočet fiktivní domácnosti, porovnávají cenové nabídky, analyzují možnosti úspor nebo zakládají vlastní studentský účet. Tyto úkoly podporují analytické myšlení, rozvíjejí schopnost práce s informacemi a posilují rozhodovací proces.

Velmi efektivní se ukazují být tzv. „simulace dospělého života“, kdy žáci obdrží profesní roli s odpovídajícím příjmem a musí dle reálných cenových relací sestavit svůj měsíční rozpočet. Tímto způsobem si lépe uvědomí ekonomické důsledky běžných rozhodnutí. Zcela mimořádným přínosem je výuka prostřednictvím zakládání fiktivních firem, a to již na úrovni základní školy. Žáci se v tomto kontextu učí nejen ekonomickým principům, ale rozvíjejí i podnikavost, týmovou spolupráci a odpovědnost za přijatá rozhodnutí.

Liší se výuka finanční gramotnosti na základní a střední škole?

Rozhodně ano. Na základní škole je důležité volit jednoduché, názorné a hravé přístupy – typicky se pracuje s tématy jako kapesné, spoření či nákup základních potřeb. Oblíbenou metodou je tvorba fiktivních rodin, která umožňuje pochopit základní principy rozpočtování a prioritizace výdajů.

Na střední škole se lze věnovat pokročilejším tématům, jako jsou úvěrové produkty, pojištění, daňová soustava či investiční nástroje. Starší studenti se často aktivně zajímají o konkrétní situace, jako je pořízení hypotéky, výpočet úroků nebo rozdíl mezi nájemním a vlastnickým bydlením.

Za důležité považuji také diferencovaný přístup podle další studijní nebo profesní dráhy žáků – u žáků odborných škol je vhodné rozvíjet podnikatelské myšlení, orientaci v živnostenské agendě a povědomí o fungování institucí, jako je Úřad práce, Inspektorát práce či Finanční úřad.

Finanční gramotnost je vhodné začleňovat rovněž do předmětů jako mediální výchova nebo občanská nauka – například v souvislosti s kritickým hodnocením informací na sociálních sítích, kde se žáci často setkávají s klamavými reklamními praktikami.

Co považujete za největší překážky v rozvoji finanční gramotnosti u žáků?

Jednou z hlavních bariér je nedostatečné propojení výuky s reálným životem. Pokud se žáci nedokáží s učivem identifikovat, chybí jim motivace k hlubšímu porozumění. Například pojmy jako daně nebo pojištění zůstávají abstraktní, pokud nejsou doplněny konkrétními příklady – např. srovnání nabídek pojišťoven, vysvětlení výluk z pojištění nebo rozbor pojistných podmínek.

Další překážkou je nejistota některých pedagogů při výuce těchto témat. Finanční oblast je dynamická a legislativa se neustále vyvíjí. Učitelé pak mohou postrádat aktuální informace nebo materiály, které by jim usnadnily přípravu. Právě proto je zásadní nabídnout pedagogům oporu – v podobě metodických materiálů, sdílení příkladů dobré praxe či cíleného dalšího vzdělávání.

Můžete uvést konkrétní příklad aktivity, která se Vám osvědčila?

Za mimořádně úspěšný považuji koncept výuky prostřednictvím fiktivních firem. Žáci si zakládají vlastní podnik, absolvují procesy spojené s registrací, komunikují s institucemi (živnostenský úřad, banka, dodavatelé), vyplácí mzdy, odvádějí daně, a přitom usilují o dosažení zisku. Tato forma výuky je nejen motivující, ale zároveň velmi realistická.

Aktuálně připravuji obdobný projekt i pro základní školu – žáci budou po dobu jednoho měsíce či roku simulovat hospodaření fiktivní domácnosti, včetně řešení mimořádných situací (porucha spotřebiče, výpadek příjmu, nečekané výdaje). Tímto způsobem si osvojí klíčové kompetence ve finančním plánování a krizovém rozhodování.

Jakou formu podpory by učitelé v oblasti finanční gramotnosti ocenili nejvíce?

Jednoznačně by uvítali přístup k srozumitelným, kvalitním a aktualizovaným výukovým materiálům – tedy pracovní listy, scénáře vyučovacích hodin, případové studie či digitální obsah. Dále jsou důležité možnosti konzultace, výměna zkušeností mezi pedagogy a cílená metodická podpora. Vzhledem k časové vytíženosti pedagogů je vhodné nabízet materiály připravené k okamžitému využití ve výuce. Pokud budou mít učitelé pocit jistoty a dostupného zázemí, jsou ochotni se výuce finanční gramotnosti věnovat naplno.