Záměrem semináře je ukázat, že zdánlivé nepravidelnosti a odchylky v české výslovnosti, gramatice a v českém pravopise jsou ve skutečnosti výsledkem pravidelného vývoje jazyka z praslovanštiny do češtiny a že i v současné době se stále uchovávají třeba jen pozůstatky nářečí, která odrážejí podobu češtiny ve starších dobách. Po absolvování semináře budou jeho účastníci vědět, že např. střídání hlásek K a C při skloňování slova ruKa – ruKy – ruCe je důsledkem pravidelné změny K v C v určitém hláskovém okolí a zdánlivě nepravidelné tvary pes – psa jsou výsledkem zániku a vokalizace jerů podle tzv. Havlíkova pravidla. Účastníci rovněž pochopí, proč někteří říkají já su z Brna, kdežto jinde sou z Prahy, a proč někde jedí žicej, přitom jinde používají úžicu. Podporou pochopení vývoje